Co všechno se může přihodit, když..

Před hodinou tomu byl přesně rok, kdy jsem přiletěl strávit první zimu na Kanárských ostrovech.. Předcházelo tomu rozhodnutí vyslyšet vnitřní impulz – koupit letenku, (téměř) odejít z práce, sbalit batoh a nechat se vést po cestě, která mi záhy měla ukázat mnohé..

Právě teď sedím v útulném pokoji na úpatí jedné z kanárských hor a v duchu balancuji onen rok.. Přistihl jsem se několikrát v průběhu posledních měsíců, jak říkávám, že dějství kolem nás má v rukávu neuvěřitelné trumfy, o kterých nemáme sebemenší ponětí.. Pokud mu v tom však nebráníme, vytáhne je a jen těžko pak lidským rozumem pobíráme tu úchvatnou dokonalost, s jakou se věci kolem nás „seběhnou v náš prospěch“. Dnes a denně mě nepřestává udivovat ona preciznost vesmírného víření, která dává vzniknout okolnostem tak nakloněným záměru jedincova srdce, že se až tají dech.. A právě jinak než takto na dění kolem sebe již nemohu pohlížet..

Ještě než jsem tento rok v dubnu opouštěl po závěrečném 5-ti týdenním treku hory Kanárských ostrovů, každá má buňka vibrovala jakousi směsicí klidu a vědoucnosti věcí nadcházejících.. Když jsem se zaposlouchal, rozpoznal jsem v onom buněčném vrnějí ozvěnu budoucnosti, jak s jistotou šeptá, že příští zimu pojedu znovu, ale jinak..

Dalo se tušit, že nepoletím.. Potřeba zázemí pro šamanské bubny, píšťaly koncovky a sundrumy tady na Kanárech naznačovala, že se pojede autem.. Co jsem však ještě nevěděl, že nepojedu sám, a že si to dáme s přítelkyní skrz celou Francii a Španělsko pěkně postaru bez navigace podle mapy a téměř zcela mimo dálnice – po silničkách, že by je jeden pohledal (i na té mapě..) 🙂 Mohu jen vřele doporučit.. I když pravda, naše hlemýždí tempo mnohdy rvalo řidičům za námi nervy..

Když se přesně neví, jak autem na Kanáry, nejlepší je rovnou to zkusit, alespoň to je můj přístup.. No, a když se dojde i k tomu, že by nebylo špatné v něm i bydlet, bude také třeba rovnou to uskutečnit, aby se vědělo, jaké to je.. Vše ostatní jsou totiž pouhé domněnky o tom, jaké BY TO MOHLO být.. A domněnky, ač krásné, nejsou životem samým, že? 🙂

Jaké to tedy je?.. Pokud by se ve Tvém životě čirou náhodou také stalo, že oznámíš svým známým, že jedeš s přítelkyní/přítelem na půl roku žít „někde“ v autě, v 99% případů se Ti dostane této reakce: „Co tam budete dělat?“, případně: „…a kde budete bydlet?“ Jak vidno, zvykli jsme si definovat lidský život v zásadě zcela skrze práci (dělání) a jistoty v podobě „bydlení“.. A realita? „Děláme“ leckdy to, co by nás vůbec nenapadlo, že budeme dělat a bydlíme tak, jak se nám ani nesnilo.. – o obojím pojednáme níže..

Na cestách se mi líbí právě to, že nikdy NEVÍŠ, co se přihodí v příští chvíli.. Vše má mnohem větší míru nepředvídatelnosti.. A tedy i onoho kouzla, kdy se hlava již nadechuje k tomu, aby sama sebou zakroutila ze strany na stranu v úžasu. Pak to ale vzdá, protože zkrátka na všechnu tu nepravděpodobnost, která se děje a zcela přesahuje únosnou míru nepředvídatelnosti a hranice myslí povoleného mentálního konceptu popisujícího okolní dění, nemá již ani sílu reagovat, ani co říci..

Co jsem měl tím předchozím odstavcem na mysli? – Když vykročíš za tím, co Tvé srdce cítí, dost možná se ocitneš stejně jako my pod stromem, který plodí zázraky.. A každou chvíli, jako by jeden z nich uzrálý spadl přímo před nás.. Nebo před Tebe?

Tak například: Při odjezdu z naší první zastávky, kde jsme zdarma bydleli první 2 týdny, nám bylo řečeno: „Přijeďte znova.. Na týden, dva, tři, měsíc.. a platit nemusíte..“ O dva dny později jsme přijeli na jiné místo, kde nás přívítali zase takto: „Tady je pro vás pokoj v domě.. Můžete tu bydlet několik týdnů nebo měsíců, jste moji hosté.. Stačí když občas namasírujete maminku mojí přítelkyně.. a v budoucnu se nějak dohodneme..“ No, tak tohle jsme, pravda, nečekali.. Děkujeme..

Tím chci říci: Jdi tam, kde cítíš, že máš být.. Nikdy nemůžeš vědět, co tam na Tebe čeká, dokud tam nedojdeš.. Všechny představy a obavy se mohou ukázat jako naprosto liché.. Oním „TAM“ se ovšem vůbec nemyslí nějaké fyzické místo v prostoru.. Tím je míněno spíše rozpoložení Tvé duše, Tvého vnitřního obyvatele, jak říkávám.. Všechno ostatní bude jen šedá vzpomínka pachuti o nesplněném snu.. Pokud již jsi v této vnitřní krajině, vědomý si toho, kdo jsi a z jakého důvodu tak jsi, ne(j)spíš (a) víš, o čem mluvím.. Pokud ještě nikoli, pak tam uvnitř dost možná cítíš, že je zde něco, co na Tebe čeká a čeho se bude potřeba dotknout a nechat rozsměřovat emanace onoho skrze Tvé žítí do světa kolem Tebe..

A co že tu tedy na těch Kanárských ostrovech „děláme?“ Inu různě se dá odpovědět na tuto tak často kladenou otázku.. Nejspíše bych řekl, že žijeme, doopravdy žijeme.. Oba se věnujeme tomu, co nás naplňuje a baví.. Ivet vyrábí  šperky z kamenů, cvičí jógu a jak říká JE..

Davído trochu píše a rozjímá nad dalším tvořením a spolutvořením, které spatří světlo světa snad na jaře nebo v létě.. Mimo jiné vylepšuje ebook a videa o tom, jak ulevit zádům od bolesti.. Již brzy bude k dispozic nová verze. Ebook, který je nyní volně ke stažení na stránkách www.jak-na-bolava-zada.cz si totiž stáhlo již téměř 1200 lidí, a placený ebook se cvičeními si zakoupilo téměř 100 z vás.

Skrze to, že zde můžeme tvořit to, co nás baví a naplňuje, si s Ivet uvědomujeme, kolika dary jsme požehnáni od té doby, co jsme se rozhodli opustit „domov“ a vydat se žít na půl roku v autě cca 4500 km na krásných ostrovech v Atlantiku, kam nás srdce táhla.. To obnáší třeba i to, že je kolem nás překrásná polo-permakulturní zahrada, kam chodíme na lov kaktusů, které připravuje Ivet k obědu v podobě smoothie (včetně listů a ostnů) s banány.. Mjahmmmm.. Výhledově se chystáme zařadit i Aloe veru.. 😉 Situace se tváří tak, že bychom sem snad mohli některé z vás pozvat, tak až se dotváří, dám vědět.. Pokud byste někdo uvažoval o výletě sem za námi, napište mi do emailu, ať vím, s jakým zájmem máme počítat.. 😉

Pokud by sis chtěl přečíst, kde vznikla a kudy vedla ona cesta k tomu, že dnes píši tyto řádky, vše jsem sepsal ve volně přístupném eBooku Jak proměnit krysí závod v poklidné žití (v teplých krajích). Tak pokud jsi jej ještě nečetl, stáhnout si jej můžeš přes formulář v pravém horním rohu na této stránce výše.. Doteď si jej stáhlo téměř 800 z vás. A tak to vidím, že je čas na druhý díl.. – nebo videodíl? No, nechme se překvapit.. :))

Závěrem se sluší říci asi tolik:

1) Ať už si to chceš připustit, nebo nikoli, na výběr máš úplně vždycky, pro jaký život se rozhodneš.. Zda zvolíš „bezpečnou“ iluzi známého ohraničeného světa, anebo „nejistou“ bláznivou verzi, vzcházející z následování Tvého vnitřního hlasu, která Tě ani na chvíli nenechá na pochybách o tom, že zázraky úřadují každým okamžikem..

—————–

2) Pravdou je, že v oné „dobrodružnější verzi“ se nebudou stále dít věci tak, jak Ty si přeješ (a věz, že právě toto může pro Tebe být pravým požehnáním).. Nenech se mýlit, samo se nic neuděje.. Dokud nezjistíš, kde je ve Světě Tvé místo a nevyjdeš mu vstříc, jen těžko se onen stav přiblíží Tobě.. K vesmírnému tanci musíš Svět vyzvat právě Ty.. 😉

—————-

3) Podobenství: Ať už se děje cokoliv, vždy se můžeš rozhodnout, zda budeš přehazovat teplé bláto, nebo navlékat pro běžné oko neviditelné perly..  – Budou se kolem Tebe po celý život míhat roztodivná dějství..

Nabízen Ti na jedné straně bude pohodlný a „bezpečný“ život s lopatou a kupou teplého bláta, kterou je potřeba přehazovat sem a tam – dokonce si na svou situaci budeš moci ztěžovat, když něco nebude podle Tvého gusta – může za to přece to bláto, které musíš přehazovat.. Není špatné a ona nechtěná rutina plní svou službu skvěle – něco jako sedativa.. Dá se tak spolehlivě umlčet, anebo alespoň utlumit ten znepokojující vnitřní hlas, který říká, že tohle není ten Život, který bys chtěl žít..

Na druhé straně se před Tebou objeví i záblesky, kdy rozpoznáš, že ač nevíš proč, ač nevíš jak, tohle je to, za čím chceš jít.. Nebudeš vidět, kam Tě vprostírá každý Tvůj následující krok.. A jednou za čas, když to budeš nejméně čekat, najdeš viset uprostřed vesmíru perlu (na průhledné gumičce). Ta perla bude neviditelná.. Nebude Tvoje, nedotkneš se jí, nic si za ní nekoupíš.. Jediné, co budeš moci udělat je, že poděkuješ za to, že je a že jsi se s ní mohl setkat.. A jako ti před Tebou, navlečeš ji na provázek pro ostatní..

Teď by se tu hodil nějaký pěkný závěr, žádný ale není.. Vše pokračuje dále.. bez začátku a bez konce v tanci po spirále svého vlastního středu.. – nebo toho Tvého? 😉

P.S.: Co je ta Tvoje perla..??

Chceš-li články či videa ode mne vídat pravidelně, zadej svůj email do žlutého formuláře v horním pravém rohu. Dostaneš emailem eBook o tom, jak se nechá žít zcela jinak a já Tě emailem upozorním, až vložím další video.. 😉

Za případné sdílení, šíření, komentář či názor moc děkuji..

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *