Jak jsem daroval buben

Když jsem dělal svůj první buben, věděl jsem o bubnech pouze tolik, že jeden chci 🙂 V hranici dřeva pana souseda se mi nechal ukázat smrkový vyhnilý korpus (asi metr dlouhý, průměr asi 50 cm), který jsem od něj dostal darem. Opracoval jsem jej a potáhl kozí kůží a buben sloužil mnoho let. Zažil mnoho a přestál i divoké oslavy mládí u ohňů. Poslední dobou mi však buben dával najevo, že by chtěl pracovat více, že je se mnou málo zábavy 🙂 A tak se stalo, že se v mé mysli stal darem – i když jsem ještě nevědel, komu bych ho tak asi mohl dát.

Nechal na sebe příhodně vzpomenout ve chvíli, kdy u mne na domku byli na workshopu přátelé tančící aztécké tance, kráčenící po cestě šamanismu. Ihned jsem věděl, že vybral velmi dobře. Přátelé trvali na tom, že je potřeba záležitost vyrovnat. Já to tak nevnímal, avšak nebránil jsem se ničemu.. Nechť prý se dostavím v určitý den k nim na samotu, kde se scházejí a čeká mě překvapení. Zažiji prý den, který bude pro mne. Inu tajemná překvapení, ta já rád, tak proč ne? 🙂

A jaké že bylo to překvapení? Inu nebylo jedno, bylo jich více. To první neprozradím, je pro mne natolik osobní a cenné, že jej ponecháme za závojem tajemství. Podělím se s Vámi však o ta dvě další. V podstatě se v obou případech jednalo o masáž. Bylo mi, masérovi, naděleno to samé, co šířím do světa.. Masáž a hudební masáž.

V prvém případě jsem byl masírován zvukem šamanských bubnů, píšťal koncovek, tibetských mís, zvonků, zpěvu.. Hmmmmm a nejsou na to slova, co takové souznění lidskému nitru přináší.. Asi 7 lidí s různými nástroji a zpěvem, všichni ponořeni do vize přinést tomu, kdo tam leží, to nejlepší.. Improvizace a sladění.. Navrácení na Zem napomohl výtečný lehký oběd a příjemné poobědní rozjímání s přáteli..

Daší cestu do hlubin a výšin Vesmírné Duše jsem absolvoval v podobě intuitivní „multi-masáže“. A jak že to vypadá? Pět párů ženských rukou, pět esenciálních olejů, které jsem si sám vybral na míru (nebo spíše hloubku), hrdelní zpěv přítele Jana z Lesa a do-nebe-zvoucí tóny tibetských mís a cinkátek.. A tady na to nejsou ani slova, ani vzpomínka.. Snad jen pocit vděčnosti a díků při utonutí v poháru Grálu. Pokud bych se přece jen pokusil slovy, ten pocit by snad mohl být vystihnut takto..

Bylo a stále je to natolik silné, krásné, čisté a prosté, že zkrátka zopakuji to samé, co jsem spontánně řekl po návratu do těla: Děkuji, děkuji.. Kéž by to mohl zažít každý..

Domluvte se s přáteli, v rodině, se známými a udělejte to, či něco podobného pro sebe navzájem. Jediné, co k tomu potřebujete, je rozhodnout se. Je tolik krásy, hloubky a přívětivosti, kterou můžeme zažít, ale nějak často člověk jakoby-raději věnuje čas spíše technice – facebooku, mobilu, filmu,… a nikoli lidskému duchu a sám sobě..

A resumé?

1) Darujme.. Nikdy nevíte, co to udělá.. 🙂

2) Zda se rozhodnete zažít podobnou krásu, to směle ponechávám právě a pouze na každém z vás..

Srdečně Davído..*

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *